"Hej, slečno."
Ozval se hlas za jejími zády, Youko odtrhla oči od balkónu. Nedaleko od ní stáli ti čtyři muži z hostince. Jeden se jí zeptal, "Ty tu pracuješ?"
"To těžko," odsekla.
Otočila se k odchodu. Chytil jí za ruku a zastoupil jí cestu. "To vykládej někomu jinýmu. Jaká ženská by tu jinak jedla?"
"Byla jsem tam s někým, kdo zná někoho zdejšího."
"A co tu ta osoba chtěla? Možná tě sem chtěla prodat?"
Chytil jí za bradu. Youko ucukla. "Ani náhodou. Dej ze mě ty ruce pryč."
Zasmál se. "Hej, tak tahle je odvážná." Přitáhl si jí za ruku blíž. "No tak, slečinko, koupím ti pití."
"Odpal a pusť mě."
"Řekni pravdu, prodává tě, žejo? A ty chceš, abych zboží nechal utéct?"
"Nikdy--" a vší silou vyprostila ruku z jeho sevření. "Nikdy bych nepracovala na takovém místě. Nejsem na prodej."
Kráčela od něj a hledala cestu, kudy nejrychleji pryč. Muž ji znovu chytil, tentokrát za ramena. Sehla se a vysmekla. Než se k ní stihl znovu přiblížit, měla už ruku na meči.
V lidech dlí moře. A právě teď se vlny toho jejího ruřivě přelévaly, snažily se dostat se ven a přelít se přes toho muže.
"Říkala jsem, ruce pryč."
Pohla rukou a látka odkryla meč. Muž začal couvat, oči vyvalené. "Ty děvko . . . . "
"Jestli se nechceš zranit, jdi mi z cesty."
Změřil si ji a pak meč. Ušklíbl se, "A ty víš, jak se to používá?"
Youko bezeslova zdvihla meč, špičkou mířila na jeho krk. Byla to nebezpečná zbraň, byla jí dána, její dráp, tento tesák. "Pohni. Zpátky do hostince. Tvoji kamarádi na tebe čekají."
Blízko nich někdo vykřikl. Youko neodvrátila pohled. Pozvednout meč uprostřed ulice jistě vzbudilo znepokojení, ale neměla čas na to brát ohled. Pohled muže přeskakoval mezi Youko a špičkou meče. Pomalu couval. Když se zdálo, že se otočí a uteče do hostince, křik se rozlehl ulicí.
"Ta holka! Chytněte někdo tu holku!"
Youko se ohlédla po hlase. Takki stála mezi dveřmi hostince a křičela na ni. Zmocnil se jí příval hněvu, tak děsivý, stejně jako krvavě červený příliv obarvující moře, který viděla ve snech.
"Utíká. Chytněte ji!"
Téměř se jí dělalo spatně z odporu, který se v ní zvedal. Směřoval stejně tak na ní samu, jako na tu ženu, která ji podvedla s úsměvem na tváři.
Lidé, valící se z hostince, zaplavovali přilehlé ulice. Youko zůstala soustředěná. Protočila rukojeť meče v ruce, široká čepel se mihla vzduchem. Jestli někdo zemře, nebo ne, záleželo na Jouyuu. A kdyby to došlo tak daleko, že by se jí pokoušeli zase zatknout, no, kousek jejího já by nebyl proti troše toho zabíjení.
Nikdo v tomhle světě nebude tvůj spojenec.
Myslela si, že jí chtěla Takki pomoci. Tolik jí za to byla vděčná. Stále dokola děkovala své šťastné hvězdě. Věřila, že právě kvůli tomu se jí to teď zdálo tak odporné.
Všimla si mužů, kterí se na ní řítili. Jouyuu a jeho struny se napnuly do jejích končetin. Pohybovala se s mimořádně přirozenou ladností. Všechny překážky jí zmizely z mysli .
"Chyťte ji! Chyťte ji! Stála mě jmění!"
Během histerického přikazování se Youko ohlédla znovu přes rameno. Za chvíli se zraky podvedeného a podvodníka střetly. Takki se s vyděšeným výrazem o dva, tři kroky stáhla. Youko se na ní podívala s chladem v očích, připravila se na přibíhající muže. Uhnula prvnímu a druhému, třetího udeřila naplocho čepelí.
Než se nadála, obklopili ji neprostupnou stěnou. Youko se ušklíbla. Prosekat si cestu a nikoho nezabít nebude jednoduché.
Takki dupla. "Chytněte jí a odměna vás nemine!"
Ze zadní části davu se ozval křik. Jako jeden se všichni otočili, a v tu ránu se začaly výkřiky přibližovat.
"Co se děje?"
"Uteče."
"Ne, tam."
Lidská zeď se vlnila tam a sem. Youko se zadívala na ulici za nimi. Valila se na ně lidská vlna. Lidé ječeli, jako by od něčeho utíkali, prodírali se, aby nezůstali pozadu.
"Youma."
Ruka Youko ihned zareagovala.
"Youma . . . . "
"Bafuku!"
"Utečte!"
Zeď se rozpadla a rozutekla. Youko se dala do běhu. Zpoza ní se ozýval křik. Viděla, jak zvíře ušlapává každého, který mu překážel v cestě. Byl to obrovský tygr. Tygr s lidským obličejem a na něm červené skvrny. Youko běžela ulicí, vyhýbaje se davu, který se rozprchával, aby se schoval do okolních stánků a obchodů.
Tygr rychle zkracoval vzdálenost mezi nimi. Neměla na výběr, musela se zastavit a zaujmout postoj.
Tváří v tvář tygrově znepokojivě lidskému výrazu, přehmátla rokojeť meče a zaujala postoj. Rozběhl se na ní v závanu větru. Ukročila stranou a vší silou máchla dolů. Sprcha krve doprovázela zvuk seku a věděla, že by se jí dokázala vyhnout, kdyby v momentu seku nezavřela oči.
Sekla po pruhovaných nohách, uskočila, když přepadl a dala se do běhu. Zvíře se zvedlo a pronásledovalo ji. Parýrovala mečem, uhýbala a běžela uličkou.
Vyběhla na hlavní třídě a narazila na hlouček lidí, kteří nechápali, co se děje. "Z cesty!"
Díky jejímu volání a pohledu na zvíře ,které jí pronásledovalo, se hlouček rozutekl.
A potom . . . .
"Cože?"
V dálce záblesk zlata. Byl za davem, příliž daleko, aby poznala rysy obličeje. Neměla čas, aby se ujistila, ale věděla, že tak zlaté vlasy nebyly normální.
"Keiki!"
Bez přemýšlení se vydala za ním. V tom zlatou záři pohltil dav lidí.
"Keiki?"
Náhle slunce zakryl mrak. Obrovský tygr Youko skočil přes hlavu Youko. Youma dopadl mezi utíkajcí dav. Lidé křičeli, chyceni mezi obrovskými tlapami. Youko se zastavila asehnula.
Keiki? Kdo jiný by to mohl být?
Neměla čas o tom přemýšlet. Uštědřila pronásledovateli další ránu. Pak využila zmatku, který všude kolem panoval a vytratila se z Kasai.
<<< předchozí || další >>>
Žádné komentáře:
Okomentovat