Youko sundala z police futony. S povzdechem rezignovala a ustlala si. Už to bylo dlouho, co spala na futonu, a navíc stále nebyla ospalá . Tolik věcí jí tížilo mysl.
Proč jí nezmátl jazyk? Kdyby nerozuměla, co lidé říkali, nebyla si schopna představit, co by se mohlo stát. A nemohla ani pochopit, proč se věci staly tak, jak se staly.
Jestliže by tu lingua franca nebyla japonština, pak by jim nemohla rozumět. Když mluvila na člověka za dveřmi, jaký jazyk to použila? Stařec slyšel japonštinu a ten druhý, jazyk, kterým se mluví tady.
Několik slov, které stařec znal v jejich jazyce, se zdály jen trochu odlišné v jejích uších. I to bylo podivné. A pak, že není žádné slovo jako „místodržící.“ jestli je to tak, co slyšela pokaždé, když někdo to slovo vyslovil?
Youko zírala na nízký strop. Překlad. Slova byla nejakým způsobem překládána, takže jim všem rozuměla.
"Jouyuu? To je tvoje práce?"
Samozřejmě, v odpověď na svá zašeptaná slova, nic necítila.
Tak jako vždy, spala s mečem přitisklým na hrudi. Když se probudila, tlumok, který byl uložen v rohu pokoje ještě minulou noc, zmizel. Youko vyskočila na nohy a prozkoumala dveře. Zámek byl zamčený.
Odchytla si správce a vysvětlila, co se stalo. Dveře a pokoj prozkoumali dva muži, oba Youko věnovali podezřívavé pohledy.
"Jsi si jistá, že jsi ho tu měla?"
"Měla. Peněženka byla uvnitř. Někdo ho ukradl."
"Jo, ale dveře byly zavřený."
"A co univerzální klíč?"
Muži si vyměnili podezřívavé pohledy. "Naznačuješ tím, že tě někdo z nás okradl?"
"Neudělali bychom to , i kdybychom chtěli. Nebo jsi už od začátku plánovala to na nás svést a utéct bez placení?"
Natočili se k Youko. Dala ruku na rukojeť meče. "To není pravda."
"V každém případě nám dlužíš."
"Říkala jsem, že byla ukradena i má peněženka."
"Tak to vyřešme přes strážné."
"Počkejte." Youko začala odhalovat meč. Řekla, "Zavolejte toho starce, který tu byl minulou noc." Zdálo se, že by se za ní mohl přimluvit.
"Starce?"
"Z Kei. Jeho jméno je Macujama."
Muži si vyměnili pohledy. "Co s ním chceš?"
"Zeptejte se ho, Viděl můj tlumok."
Jeden držel stráž přede dveřmi a naznačil bradou svému mladšímu druhovi bradou, který seběhl dolů do haly. Zeptal se Youko, "Co to máš v levé ruce?"
"Nic, v čem by byly peníze."
"Možná bych to měl posoudit já."
"Až co si promluvíme s tím starcem."
Muž Youko bedlivě sledoval a její odměřenou odpověď si vyložil tak, že mu něco tají. Brzo se ozvaly kroky a pladík se vrátil.
"Není tam."
"Není?"
"Jeho věci tam taky nejsou. Zdá se, že odešel."
Muž, který blokoval dveře, cvakal jazykem. Ten zvuk jí pěnil krev. Byl to on. Ten stařec to udělal. Zavřela oči. I když oba byli kaikyaku, podvedl ji.
Možná jí nemohl odpustit to, že znala dobrý život po válce nebo že rozuměla jazyku, kterému on nerozuměl. Nejpravděpodobněji to byl jeho záměr už od začátku. Myslela si, že našla spřízněnou duši. Přijmul ji, aby si to myslela. Poté, co ji podvedla Takki, neměla odvahu věřit nikomu z nich, a teď se nechala podvést kaikjakem jako ona.
Něco bolestivého jí stoupalo hrdlem, vztek, který lze přirovnat k pohledu na rozbouřené moře. Kdyby se to stalo, věděla, že by se změnila v nějakou příšeru. Cloumána těmito vlnami, vyhrkla, "On to ukrad."
Mladík řekl, "Byl to jen tulák. Už ho tu nebavilo pracovat."
"Přestaň se vymlouvat a dej mi tu věc. To já rozhodnu, jestli je cenná, nebo ne."
Youko sevřela meč. "To já jsem tu poškozená strana."
"A my se staráme o svoje obchody. Nemůžeme tu nechávat lidi přespávat zadarmo."
"Pak se líp starejte."
"Sklapni a dej mi to."
Přiblížíli se k ní. Youko zaujala obrannou pozici a pohybem zápěstí rozmotala přebal meče. Paprsek slunečního svitu, který se dovnitř vléval malým okýnkem, se odrážel na čepeli.
"Co to k sakru . . . . "
"Z cesty. Říkala jsem, že jsem tu poškozená strana."
Mladík vyjekl a utekl. Zbylý muž, který zůstal pozadu, se jen bezmocně kýval dopředu a dozadu, viditělně nervózní.
"Uhni. Jestli chceš poeníze, najdi si toho starce."
"Tohle jsi plánovala už od začátku!"
"Už jsem ti říkala, co se stalo. Chytni starce a všechny peníze v tmuloku jsou tvé."
Udělala výpad mečem a muž se stáhl. Postoupila o tři další kroky a muž se rychle otočil a utekl. Youko předstírala, že ho pronásledovala a pak se dala na útěk.
Přivoláni druhým mužem, přispěchal zbrojený oddíl mužů s vytasenými meči. Vehnali se do hostince a razili si cestu davem. Youko si všimla, že jí bolela ruka – to samé místo, kde jí minulou noc stařec pevně tiskl.
Už nikdy nikomu nebude věřit, to si slíbila.
<<< předchozí || další >>>
Žádné komentáře:
Okomentovat