"Přestaň!"
Youko se vyklonila a křičela, "Keiki! Pomoz mi!"
"Co to sakra . . . !" Muž vedle ní ji vzal za ramena a hrubě jí posadil.
Youko se otáčela dokola. "Zastavte povoz! Je tam někdo, koho znám!"
"Tady nikdo takovej neni."
"Byl přímo tam! Byl tam Keiki! Prosím, zastavte!"
Koně zpomalili do kroku.
Zlatá záře už byla daleko. Ale viděla dost na to, aby věděla, že tam určitě někdo byl. Vedle něj byla další postava a ta měla černý plášť přes hlavu, jaký má smrtka, a že kolem ní bylo několik zvířat.
"Keiki!"
Když se otočila a volala, muž do ní tvrdě strčil. Svalila se na záda. Když zvedla znovu hlavu, zlaté světlo bylo pryč. Viděla, kde stáli, ale zmizeli.
"Keiki!"
"To už stačí!" zatřásl s ní hrubě. "Nikdo tam neni! Přestaň dělat šaškárny!"
"Byl tam!"
"Zavři hubu!"
Youko se stáhla. Povoz pokračoval v cestě. Youko se rezignovaně ohlédla přes rameno. Samozřejmě, nikdo tam nebyl.
Proč?
Hlas, který slyšela, ihned věřila, že viděla Keikiho, musel to být hlas Jouyuu. Takže to musel být Keiki. Taky viděla jeho společníky. Takže musí být v pořádku.
Ale proč mi tedy nepomohl?
Zanechaje své myšlenky zmateně vířit, pátrala pohledem po okolí. Ale nikde neviděla žádný zlatý záblesk.
V tu chvíli uslyšela z lesa pláč.
Youko zírala na místo, odkud ten zvuk přicházel. Stejně tak i muž vedle ní. Byl to pláč dítěte. Slyšeli přerývavý dětský nářek.
Vozka nic neříkal, jen dále pokračoval v cestě. Věnoval oběma pohled a povolil otěže. Koně zrychlili.
"Hej . . . . " Ukázal jeho společník ve směru křiku. "Ale to je dětskej pláč."
"Nestarám se. Slyšet dětskej pláč v horách je dobrý důvod udržovat si pěkně odstup."
"Ale stejně . . . . "
Dítě začalo naříkat, jako by mu někdo strkal prsty do vařící vody, lítostným ,naléhavým pláčem, který žádná lidská bytost není schopna ignorovat. Muž dále hledal zdroj toho křiku, vykláněje se z povozu. Vozka napomenul, "Nevšímej si toho. Slyšel sem, že tady v horách žijou lidožraví youmové a jejich vytí zní jako dětskej pláč."
Youko znervózněla při zmínce toho slova. Youma. Démon.
Muž zamračen, zadíval se do lesa a na vozku. S vážným výrazem vozka práskl opratěmu. Povoz se na horské ceste začal kodrcat a kymácet. Les obklopoval cestu po obou stranách, halíc ji do šera.
Na chviličku věřila, že ji Keiki chtěl zachránit, ale přítomnost Jouyuu byla stále intenzivnější, celé její tělo se napjalo do znepokojující míry. Nebylo možné, že by byl jednoduše šťastný ze záchrany, která přicházela.
Pronikavý nářek zněl náhle mnohem blíže a určitě se přibližoval. V odpověď se ozval nářek na druhé straně. Nářek je obklopil. Kroužíc okolo vagonu, naléhavé skřeky se šířili po cestě.
"Bože!" Muž ztuhl, když se rozhlédl po okolí. Koňský povoz zrychlil už tak bezhlavé tempo. Nářek zazněl znovu, blíže. Nikoli dětský. Ani nemluvněte. Youko se otřásla, puls se zrychlil. Vzrušení ji prostoupilo celým tělem. Tentokrát to nebyla přítomnost Jouyuu, bylo to spíš jako řev moře.
Zařvala, "Rozvaž mě!"
Muž se na ní podíval a zavrtěl hlavou.
"Zaútočili na nás, máš se snad jak bránit?"
Zneklidněn otázkou, mohl jen zavrtět hlavou.
"Pak mě rozvaž. A dej mi ten meč. Prosím."
Kruh skřeků utvořil kruh kolem horského povozu a zmenšoval se. Koně byly v plném trysku. Povoz skočil a odrazil se, jako by se snažil shodit své pasažéry.
"Rychle!" Zaječela Youko. Zdálo se, že ji muž chtěl udeřit. A pak se to stalo. Obrovský náraz. Vyletěla do vzduchu.
Tvrdě dopadla na zem, nejasně si vědomoma toho, že se povoz převrhl. Snažila se popadnout dech a utlumit nevolnost, pohlédla na koně a povoz, zjistila, že se svalil stranou naprosto rozpadlý.
Muž s vakem dopadl nedaleko od ní. Sedl a potřásal hlavou. Stále k sobě silně tiskl vak. Dětský pláč zněl z okraje lesa.
"Prosím! Rozvaž mě!"
Kůň žalostně zaržál. Youko se otočila s očima plnýma strachu. Obrovský černý pes útočil na jednoho z nich. Pes měl velice vyvinutou čelist. Když otevřel tlamu, vypadalo to, jako by se mu hlava rozdělila na dvě části. Měl bílý čenich. Po chvíli se zbarvil do ruda. Muž zaječel.
"Rozvaž mě a dej mi ten meč!"
Byl hluchý k jejím prosbám. Třesoucí se, vyškrábal se na nohy. Svíral vak, volnou ruku vztahoval k obloze a klopýtal z kopce.
Čtyři černá zvířata na něj vyskočila z lesa. Muž a bestie se změnili v propletenec těl. Když jej opustili, leželo na zemi jen jeho ztuhlé tělo.
Ne, nebyl ztuhlý strachem. Chyběla mu paže. A hlava. Po chvíli se jeho tělo skácelo. Fontána krve vystříkla, barvíc zem kolem něj rudým deštěm. Za Youko hlasitě zařehtal kůň.
Youko se skryla za povoz. Ramenem se něčeho dotka, lekla se a otočila. Byl to vozka. Chytil jí svázané ruce. Viděla, že držel malý nůž.
"Neutíkej," řekl. "Jestli půjdeme teďka, můžeme těm bestiím proklouznout."
Rozdělal provazy, které měla Youko na rukách a začal sestupovat z kopce, hnaje ji před sebou. Jedna skupina zvířat se seskupila kolem koně na vrcholu kopce. Druhá se utvořila naúpatí kopce kolem nehybného těla. Utvořili malou černou hromadu. Jediná rozpoznatelná věc byla hlava muže, která ležela několik stop od něj.
Youko ustoupila ze scény těch náhlých jatek. Děje se to někomu jinému, nikoli jí. Ale její tělo zbavené pout bylo připraveno k boji. Sesbírala pár kamenů a jeden zvedla.
No, co s ním?
Napřímila se a zadívala k úpatí kopce. Viděla mužskou nohu, jak sebou škube v ratolišti krve za současného zuřivého hltání hltání vycházejícího ze shluku chlupatého houfu. Spočítala kožichy. Dohromady šest.
Youko se přiblížila k vaku. kňourání, připomínající dětský pláč, ustalo. Vzduch byl naplněn zvukem drcených kostí a masa. Jeden ze psů náhle zvedl hlavu, čenich ušpiněn krví. Jako by se domlouvali, jeden po druhém postupně zvedali své hlavy.
Co teď?
Vyrazila v marném běhu. První pes se přiblížil. Uhodila ho rovnou do nosu kamenem. Ne dost silně na to, aby ho srazila, ale dost na to, aby ho zmátla a on zpomalil.
Tohle nebude fungovat.
Stádo couvlo, odkrývaje podobu něčeho, co ještě nepřestalo být rozpoznatelné od lidského těla.
Já tu umřu.
Mohli by jí zhltat jako jeho. Jejich čelisti a tesáky by ji roztrhali na kousíčky, na kusy masa a pak by ji spolykali.
I když jí v hlavě kolovaly zoufalé myšlenky, Youko je držela zpátky kameny a znovu vyběhla. Jakmile byl Jouyuu rozlícen bojem, nebyl k zastavení. Nejlepší, co mohla dělat, bylo dostat se odsud bez něj a doufat, že konec bude rychlý a bezbolestný.
Utíkala, ostré bodání jí vystřelovalo do nohou, rukou a zad.
Otočila se přes rameno o pomoc, zahlédla kočího běžet k lesu na druhé straně, mával kolem sebe nožem jako šílený. Když se ponořil do podrostu, splynul se stíny stromů.
Zamyslela se, proč zamířil opačným směrem a ihned jí došlo, že jí využil jako návnadu. Zatímco na ní psi útočili, on se mohl skrýt do lesa. Nevyšlo to tak, jak předpokládal. Nepočítal, že by mohli jít místo toho po něm.
Docházely jí kameny. Byla tři kroky od mrtvoly.
Jedno ze zvířat se přiblížilo zprava. Uhodila ho přes čumák volnou rukou. Další se jí ohnal po noze, vyskočil a málem ji zalehl. Uskočila, klopýtla, tvrdě se uhodila do zad, převalila se a padla přímo na mrtvolu.
Och, odporné.
Nezačala křičet. Byla příliš otupělá. Cítila jen smyslový odpor. Otočila se a vyhoupla z podřepu. Nemyslela si, že by je mohla zmást upřeným pohledem, ale překvapivě sklonili hlavy a drželi si odstup. Ale stejně, tohle nemohla dělat věčně.
Youko sáhla pravou rukou pod mrtvolu, hledala mezi roztrhaným masem. Na mysli měla stále fakt, že ještě před chvílí byl naživu a teď je mrtvý. Neměla čas. Až se tlupa rozhodne, bude konec.
Ucítila něco tvrdého na špičkách prstů. Rukojeť meče jí prakticky vklouzla do dlaně. Nepopsatelný pocit vzrušení projel skrze ní.
Pevně sevřela svou naději na záchranu. Ale když se pokusila vytáhnout ho i s pochvou, napůli cesty se o něco zasekl. Říkali jí, aby nikdy neoddělovala meč od pochvy. Zaváhala, ale neměla čas nad tím bloumat. Vytáhla meč z pochvy. Špičkou meče přeťala šňůrku poutající drahokam a sevřela ho v dlani ruky.
Psi zaútočili. První vběhl do jejího zorného pole. Pravá ruka se pohla, meč se jen mihl.
"Ajáá!!" Neartikulovaný výkřik vyšel z jejího hrdla.
Psi útočili zleva, zprava. Posekala je, prosekaje si tak mezeru v obklíčení, vyrazila vpřed a běžela. Vyrazili za ní. Sekla a stáhla se, a nakonec se zbývající energijí odběhla pryč.
<<<> || další >>>
Žádné komentáře:
Okomentovat